smuteční projev Jaroslava Slípky
na pohřbu Jaroslava Brčáka

Strašnické krematorium, Praha, 28. 10. 1983


Je smutné, loučíme-li se s člověkem starým. Loučíme-li se však s mužem na vrcholu jeho sil – je to kruté a bolestné. Ale přes všechnu tu tragédii odchodu do neznáma je třeba zvážit, zda ten, s nímž se loučíme, splnil svůj životní úkol, zda po sobě zanechal dílo, které pomohlo posunout ušlechtilé snahy lidstva o lepší lidství. A všichni víme, že náš společný přítel byl právě prototypem člověka, který splnil tento svůj životní úkol měrou vrchovatou.

Měl jsem to štěstí, že jsem se poznal se Slávou už jako malý školák, a že mi bylo dopřáno být jeho blízkým přítelem po celý jeho život a dokonce ho doprovázet do jeho dní posledních. Budiž mi tedy dovoleno, abych vzpomněl, jak jsme jako malí chlapci se síťkami na motýly běhali za babočkami, otakárky a perleťovci. Už tenkrát, před čtyřmi desítkami let se na březích Lužnice formovalo jeho biologické myšlení. Dodnes mám ve své knihovně útlý spisek – Motýlové v okolí Soběslavi – maturitní práce Jaroslava Brčáka. Do kořenů své bytosti vrostl do jihočeské přírody a zdá se, že byl vždy její přímou součástí. A měl i štěstí, že si v tomto kraji našel i svou Dášu, vynikající partnerku, která mu byla po celý život pevnou oporou.

Láska k přírodě ho zákonitě přivedla ke studiu na přírodovědecké fakultě. Biologické myšlení tu dostává další dimense. Vystřídává motýly za blanokřídlý hmyz a stále více se zabývá aplikovanou entomologií a řešením otázek fytopatologických, tedy oborem, v němž si později získal uznání a obdiv nejen naší, ale i světové odborné veřejnosti.

Typický, tvrdohlavý Jihočech nikdy nenechal nikoho na pochybách, že je krajanem Husovým, ale i Žižkovým. Jeho přímost mu přinášela někdy i nepochopení, ale častěji obdiv a úctu. Jak nevzpomenout náš tříměsíční pobyt na Islandu právě před 35 lety. Tady v těžkých severských podmínkách prokazoval svoje kamarádství všem členům naší arktické výpravy. Byl nezištným dříčem, dělníkem a mistrem na poli vědy. Byl upřímným přítelem nás všech.

     A za to za vše Ti, Slávo, za nás za všechny děkuji. Děkuji Ti za ty krásné chvíle našeho společného bezstarostného dětství, za ty hodiny vášnivých vědeckých diskusí a zvláště za ty dlouhé roky ryzího přátelství. Byl jsi biologem – vynikajícím biologem – biologem tělem i duší – a tak přece dobře víš, že smrt neznamená konec, ale je jen jednou z fází života.


na hlavní stránku

webmaster: Honza Brtsch - kontakt

aktualizováno 03.07.2017